Dva koncerty v jednom večeru

Včera jsem byl na koncertě Evy a Vaška. Těm z vás, kteří nade mnou právě zlomili hůl se slovy "další pomatenec, který se nechal unést luzným zjevem Vaška a nuzným zpěvem Evy", můžu půjčit lepidlo a izolepu. Byl jsem tam totiž pracovně.

Celý den se vyvíjel nadmíru radostně. Začalo to už tím, že jsem vstal v 11:20, posnídal, uvařil oběd a poobědval. Druhý vrchol nastal, když jsem přečetl celou svou diplomovou práci a poté ji odeslal vedoucí ke kontrole. Vypustil jsem v ten moment z hlavy tolik myšlenek a starostí, že se zvedl menší vánek a odfoukl hmyz přiškvařený na okenní parapet. Pak jsem si lehnul k Tour de France, dokud nepřišel čas jít do práce.

Ještě než jsem se mohl postavit za bar, bylo potřeba trochu uklidit, ale pak už se začali trousit lidé i peníze. Ze sálu se ozývala podivuhodná směska písní, ale o přestávkách se u nás v baru dala zaslechnout i pořád dokola pouštěná deska Olympicu. Možná to bylo tím, že jsem Olympic už dlouho neposlouchal, ale najednou mi přišly jejich písničky děsivě smutné a depresivní. Jako by skrze ně přicházel návod, jak se člověk nemá chovat.

Nejdřív svaloval Petr Janda své chyby na svou partnerku (Je to tvá vina), ale vzápětí jí to samé vyčítal (Proč zrovna ty?). V písničce Můj klid vyplula na povrch jeho neupřímnost (...koho doma máš, ty netušíš...), aby si ještě v té samé písni postěžoval, že mu skoro nikdo nerozumí (...proč to chápu já a tuláci?). A opět se dočkal stejné odplaty. "Jak já moh myslet, že tě znám?", ptá se v Blížencích a zoufale se snaží zbourat sám sebe. Ale ani alkohol jeho rány neotupí. Už vidí, že nemá síly se vrátit zpátky a začít znovu, že už musí jet tím směrem, kterým ho to žene (Když ti svítí zelená).

Naštěstí ze sálu se ozývaly samé optimistické hity, i když směska písní Beskyde, Beskyde - Pionýři, pionýři, malované děti - Čerešničky, čerešně mi příšla trochu podivná. Ale hejno důchodců utvořilo mašinku a kardiovaskulárním nemocem, dýchacím obtížím i berlím navzdory vesele pobíhali po sále. Ani se nedivím, že šla tolik na odbyt káva. O příští přestávce si přišel jeden pán postěžovat, že jsme mu (zřejmě schválně) uvařili kafe i s vosou. Uvařil jsem mu nové, ale musel jsem se smát, protože Olympic zrovna roztáčel decibely písně Já.

Koncert skončil, Eva s Vaškem prodali poslední cédéčka a kazety, naposled se vyfotili se svými příznivci a pak zmizeli v zákulisí. Byl jsem rád, že už zavíráme, protože na bříškách mých prstů pomalu začínaly vyskakovat mozoly. Z poslední písně Dávno jsem vycítil, že si Petr Janda uvědomuje, že takový život není dobrý, a tak si i mne na závěr večera trochu udobřil.

Venku bylo dusno a začínalo pršet. V dálce se blýskalo, ale zašel jsem ještě do pekárny na salámovky. Můj hlad neodradila ani dlouhá fronta. Pozoroval jsem partu děcek jdoucích z diskotéky, jak roztláčí z kopce kontejner, a přemýšlel, jestlipak poslouchali Olympic. Ale to už jsem byl na řadě, tak jsem strčil jednu housku do pusy a zbytek do batohu. Pustil jsem blikačku na kole a vyjel k domovu. Vzápětí jsem zažil něco, co asi mnozí lidé nikdy nezažili.

Silně se zablýsklo a potom zhasla všechna okna i pouliční lampy. Zmáčkl jsem brzdy a přepnul blikačku na světlo. Teprve pak jsem si začal všímat okolí. Už mnohokrát jsem šel zcela sám opuštěným městem, ale tohle bylo něco nového. Projížděl jsem městem a potom i dědinou a pozoroval tmu. Celé město bylo ponořeno v temnotě, jen výhybka kolejí svítila. Věděl jsem, že dráhy si žijí svým vlastním životem, ale že až takhle, to jsem netušil...

Nikdy mě nenapadlo, že známá místa vypadají ve tmě až takhle jinak. Byl to zvláštní pocit. Přál bych vám ho také někdy zažít. Ale nesměli byste se bát jako moje sestra, která dorazila asi deset minut po mně. Srdce v kalhotech dokáže zkazit mnohé hezké zážitky. A podobně to asi platí i jinde. Když se budeme tmy bát, tak nás pohltí, ale pokud se jí bát nebudeme, možná ji dokážeme prozářit světlem.

Tak si na závěr pusťte Tmavomodrý svět nebo cokoli jiného od Ježka a zkuste popřemýšlet nad tím, jaký asi byl můj nejhorší zážitek z celého dne. Poradím vám, že se udál až poté, co jsem propocený dorazil domů. Kdo to uhodne, má u mě desátek dle vlastního výběru.