Nechej se pozvat

Od října začaly v Praze studovat také dvě mé neteře. Ještě nedávno byly takhle malinké a najednou jsou na vysoké... Jelikož je naše rodina nadmíru družná, i přes nedostatek času spolu semtam něco podnikneme.

Nedávno jsem na závodech v Kunraticích potkal bratrance z Prahy. Slovo dalo slovo a po chvilce hovoru jsem mu navrhnul, že by mě mohl pozvat některý víkend k nim na oběd. On souhlasil, a tak jsem pozvání přijal rovněž jménem obou neteří. "Tak za měsíc naviděnou", loučili jsme se na kraji rybníka, kde stálo plno stánků s oblečením a běžeckýma botama.

Jak jsem si tak spokojeně mnul rukama, padly mi do oka jedny pěkné botky. Jal jsem se je vyzkoušet, docela šikovně mi sedly, a tak jsem si je u prodavače uschoval s tím, že se za chvíli vrátím i s penězi. Cestou zpátky do lesa jsem přemýšlel, kde ty peníze seženu, neboť sebou jsem měl pouze dvě stovky. Ale pomohla náhoda. U startu jsem potkal Staníka a ten měl u sebe přesně 1201 korun. Korunu jsem mu tedy nechal jako dýško a za zbylé peníze jsem si pořídil krásné bíložluté Saucony.

Zbývalo vyřešit jediný problém - jak mu ty peníze vrátím, když bydlí v Hradci Králové? Snažil jsem se ho utěšit úvahou, že bez peněz se do Hradce stejně nedostane, a tudíž mu to můžu vrátit třeba hned druhý den. Ale bohužel už měl koupený zpáteční lístek, a tak ho to neutěšilo. Místo toho navrhnul, že 17. listopadu jsou v Hradci závody, tak bych mohl přijet a ty peníze mu přivézt. Než si stačil uvědomit svou chybu, já jsem jeho pozvání přijal.

Teď už jsem opět bez dluhů a v kapse mám navíc jednu vlastnoručně vyrobenou pozvánku na 6. prosince. Ale to nejmilejší pozvání mám v srdci. Pozvání na každý den: "Přijď ke mně. Neboj se toho, že jsi hříšný. Vždyť já jsem nepřišel pozvat spravedlivé, ale hříšníky."

Tak se taky nechte pozvat. Je to skvělá věc.