O vodě

Chodíme hrávat volejbal na hřiště k salesiánům a nejspíš i proto je kolektiv složen z lidí, kteří mají aspoň základní povědomí o kostelních věcech. Diskuze občas dosahují nečekaných teologických hloubek, ovšem ne tak včera.

Na začátku se mluvilo o víně. Zatímco katolíci ho pijou často, ale ředí ho vodou, evangelíci si ho dopřejí jen jednou za čas, ale zato v plné síle. Také chléb je u nich prostě chléb, a nikoli malá kulatá oplatka, ze které se člověk nenají. Prostě jim chybí ta správná katolická představivost a pokora, s níž katolíci přijímají nečekané a vykonávají nemožné.

"Kde by vzal kněz vodu?" otázal se Radek, kterému se to ředění nějak nezdálo.

"Vždyť mu ji přinesou v průvodu," odpověděli jsme my pozornější diváci.

"Jakém průvodu?" znejistěl Radek a my znejistěli s ním.

Tak jsme zjistili, že ne všude přináší obětní dary zástup krojovaných účastníků či hejno dětí vedené katechetkou nedělní školy. Představte si, že někde přináší dary jen dva lidé! A nenesou nic jiného než hostie a dva malé džbánky s vodou a vínem! No není divu, když pak někdo neví, co je to průvod.

Logistický problém s dopravou vody k oltáři jsme tedy vyřešili. Michal, jediný přítomný salesián, si vydechl a na chvíli se zasnil, což byla chyba. Chvilka nepozornosti duchovního dozoru stačila, aby se od podotknutí, že kněz používá vodu i k mytí rukou, přešlo k převratné myšlence v dějinách liturgiky, a sice že kněz si myje ruce nad Kristovou obětí po vzoru sv. Piláta.

To už bylo příliš i na mě. Na sysifovské práci každodenní pastorace je povzbuzující snad jen myšlenka, že i když teď to jde ztěžka, za chvíli půjdeme zase chvilku z kopce. Základní pravdy víry je zkrátka nutné opakovat stále dokola, zejména těm, kteří svou nevědomostí skouzávají k herezi. Snad jim to svatá Maria na přímluvu Ježíše odpustí.